S odletem vlašťovek jako kdyby skončilo léto. Letos jde všechno velmi rychle. Čas se zrychlil a Příroda se opravdu už převléká do podzimní nálady. Ale stejně s sebou berou kousek veselí, dovádění, hravosti, skotačení…, které svým létáním navozují. A také je krásné je pozorovat na drátech, jak si čistí peří a zvedají jedno křídlo, pak druhé, jak na sebe nalétají, pak se náhle zvednou všechny, zakrouží a zase po jedné usedají vedle sebe. V úterý jsem je pozorovala a říkala si, že je ještě musím nafotit takhle pěkně z podhledu, a ve středu ráno tady nebyly. Jeden den lítají nad hlavami, nad domy, je jich plné nebe, někdy nízko nad zemí, jindy vysoko v oblacích a druhý den ráno je na nebi “prázdno”.
Jedna se tady zapomněla a viděla jsem ji ještě 10. září, ale jistě je dohonila.