Po celý život jsme chráněni mocným kouzlem. Někdy proti své vůli. Něco špatného, nepříjemného, zlého se děje, a po nějaké době ujistíme, že to bylo na naši ochranu. Mně se to stalo právě včera. Naplánovala jsem si celé odpoledne ve městě. Oběd v jídelně (aby mi zase jednou někdo uvařil), potom kadeřnice (je tak milé, když o mě někdo pečuje), potom návštěva výstavy fotografií (abych věděla, co se vystavuje), káva s kamarádkou (pro zpříjemnění odpoledne) a schůzka fotoklubu. Upekla a nazdobila jsem perníčky, upekla bílkový chlebíček a přibalila dvě lahve vína, abych si s nimi připila na vstup do nového fotografického roku…
Připravila jsem se na cestu. Bylo slunečno, foukalo, mrzlo… Sedla jsem do auta, chtěla nastartovat, a nic… Asi se mi vybila baterie v elektronickém klíči, a tak jsem běžela pro druhý. Otočila, a nic… Auto odmítlo jet. Baterie byla naprosto vybitá. Vždyť já tam chci jet! Vše marné.
Obvolala jsem všechny, se kterými jsem se měla setkat, a vše zrušila. A pak se to stalo. Někdy po šesté hodině začalo pršet na zmrzlou zem a celou oblast pokryla ledovka. Tedy pokud bych vyjela, jen s velkými problémy bych se dostala domů…
Díky Bohu za záchranu.