Člověk se celý život něčemu učí. Samozřejmě nejvíce v Přírodě, kde jinde. A moje poučení přišlo v době, kdy po sobě následovaly jeden za druhým dlouhé šedé smutné nepřívětivé a jinak protivné dny. To pak nelze dobře fotit. Mlha, mrholení, vítr, déšť… To je pro fotografa nepříjemná kombinace. A tak jsem se sice toulala s foťáky a fotila, ale doma valnou většinu vymazala. Rozmazané, tmavé, zrnité, neprokreslené a jinak nepoužitelné snímky házela rovnou do koše…
A pak jsem si všimla bukových listů (které drží po celou zimu na větvích). Na každém stromku totiž měly odlišné zabarvení. Čím víc jsem se o to zajímala, tím víc barev listů jsem nacházela. Prostě neuvěřitelná pestrá škála. Ty nejsvětlejší jsou béžovo-bílé. Mají nejjemnější strukturu a jsou téměř průhledné, a tak vyniká jejich výrazné kontrastní žilkování. Ty jsou nejblíže zkáze, protože se jim už rozpadly buněčné struktury pro nedostatek barviv. A po nich najdete listy všech odstínů oranžové, kterou mají “na svědomí” karotenoidy. Ty v listech zůstávají, když se z nich na podzim ztratí chlorofyl. Hnědé tóny různé sytosti způsobují třísloviny. Barvy se utvářejí podle toho, jakým vlivům počasí je list vystaven. Záleží na tom, ve kterém místě strom roste, na větru nebo uvnitř v lese, jestli je osamocen nebo ve skupině, také záleží na tom, kde listy rostou, jestli u země nebo v koruně stromu atd. atd. A já si toho do současnosti nevšimla! Ale ano, listy buku jsou fascinující a mám desítky fotografií ze všech ročních období, ale to uvědomění si barevnosti přišlo až teď. Díky za to.