FotoBlog - Borůvek je plný les, nasbírej si a pak jez.

Letos se urodilo takové množství borůvek, že mě to vrátilo do dětství. 

Na borůvky jsme chodili s babičkou Bronislavou (u kamarádek Broňou) v Těchlovicích, kde jsem byla já a mí dva bratranci na prázdninách. Ráno nás vzbudila velmi brzo, abychom byli do oběda zpátky, a ona ještě stihla z borůvek udělat “vocáskové” knedlíky (Jsou sice z kynutého těsta, ale nechávají se odpočinout pouze asi dvacet minut.). V šest otvírali vesnický konzum, a tak jsme se stavili pro čerstvé rohlíky a pokračovali do lesa. Babička s sebou nosila hnědou koženou tašku s krátkými uchy, v ní kromě svačiny, stála bandaska, hřeben na borůvky a čtyři plecháčky. Jeden velký pro babičku a tři malé pro nás. Do lesa to bylo půl druhého kilometru přes lán obilí, kde už byla vyšlapaná pěšinka. Šli jsme za sebou a obilí nám sahalo k ramenům. V borovém lese bylo vysoké borůvčí a borůvek modro. Babička říkala, že kolik natrháme hrnečků, tolik nám udělá knedlíků, a tak jsme trhali. Když jsme měli přestávku, udělali jsme si do rohlíku prstem díru, a tam mačkali borůvky, co se vešlo. Trhali jsme ovšem s rozdílnými výkony. Já jsem nasbírala tak sedm hrnečků, jeden bratranec pět a druhý jeden. Ale babička nikdy nedodržela, čím vyhrožovala, a trhači s jedním hrnečkem nasázela pět knedlíků kolem talíře. Polévka ten den nebyla. Knedlíky jsme jedli s máslem, cukrem a strouhaným tvarohem. Kdo chtěl, polil si je smetanou. 

Dodnes je dělám. Je to rodinný recept, a tak ho střežím.