S brutnákem jsem se seznámila někdy v 70. letech 20. stol. Můj otec na zahradě rád experimentoval. Měl k dispozici velikou plochu, kde sel a vysazoval kdeco (také sloužila k seznamování školních dětí s pracemi na zahrádce). Studoval odbornou literaturu (dostupnou v češtině, němčině, ruštině a polštině), vystřihoval z novin články, poslouchal odborné rady zahradníků… A tak se stalo, že jednou přinesl do kuchyně odpudivě chlupaté listy a chtěl, abychom to s mamkou ochutnaly. Říkal, že teď budeme mít něco místo okurek. 😄 Že se to může dávat do salátů a dusit na másle. Mamka to vyplivla hned, já jsem se snažila to počáteční nepříjemné chlupaté překonat. K mému údivu jsem zjistila, že to chutná po okurce. To bylo moje první seznámení s brutnákem lékařským.
Nyní ho už dlouho pěstuji především pro krásu. Vlastně se po prvním zasetí pěstuje sám, protože se vždy vysemení a já jen koriguji počet rostlin a jejich umístění. Rozrůstá se do velkých křehkých keříků. Má neobvyklé nádherné modré nebo růžové květy, celá rostlina je hojně pokryta malými měkkými ostny, které v protisvětle dělají neskutečný obraz. A včely ho milují pro jeho bohatou produkci pylu a nektaru. Co jsem ale nevěděla, že je to významná léčivka.
Fotografie brutnáku “Devítihlavý drak” byla na několika výstavách a také se dostala mezi nejlepší fotografie v soutěži Ratibořický mapový okruh.