FotoBlog - Čarování slovy

Už dávno pochybuji o užitečnosti některého školního učiva, které je stejné mnoho desítek let i v době umělé inteligence… A pokud se mění, tak k horšímu (co se týče výchov). Já bych např. zavedla předmět „Tvorba vlastního života“ s obsahem: svůj život tvoříme slovy, myšlenkami, představami a sny. Je tedy podstatné, na co myslíme a co říkáme.

Včera jsem psala dopis, u kterého mi to došlo. Text zněl asi takto: „Vážená paní, nenašla byste čas a nezvážila své rozhodnutí ohledně vaší nabídky? Myslím, jestli nemůžete ještě upravit cenu...“ Oh! Musela jsem se smát. 😄 (Dopis jsem naštěstí v této podobě neodeslala.) Teď přeložím, co jsem vyslala nahoru. Žádám paní, aby nenašla čas a neupravila cenu… Tedy opak toho, co jsem si přála! 🤦

Však to slýcháme od dětství. Např. Nechceš čurat? Nebolí tě nohy? Nemáš hlad? A pak to přebereme a ptáme se: Nemá někdo tužku? Nepůjdeš na hřiště?

Svoji první prohru pomocí negativního myšlení, kterou jsem si uvědomila, jsem zažila na vysoké škole. Velmi svědomitě jsem se připravovala na těžkou zkoušku ze staroslověnštiny. Ale do termínu jsem se nestihla naučit dvě otázky (z 30). Tak intenzívně jsem myslela na to, abych si za nic na světě nevytáhla 22. nebo 23., že jsem si jednu z nich vytáhla. 🤦 Zato můj kolega považoval za důležitější chodit s kamarády do hospody, a tak se naučil pouze 1. a 2. otázku. Zkoušku však nevzdal a šel to zkusit. Na chodbě si stále dokola opakoval: vytáhnu si dvojku, vytáhnu si dvojku… A co si vytáhl? Přece dvojku! Já jsem byla vyhozena a on dostal dvojku i do indexu. 😄

Tak funguje vesmír. Svými slovy a myšlenkami vysíláme, co si přejeme a po čem toužíme a vše se nám dříve či později plní. A tak si můžeme vybrat, jak zakouzlíme. Jestli: „Já zase nebudu mít kde zaparkovat,“ oproti „bude tam pro mě místo blízko kina“. Nebo „určitě bude pršet, když budu vystupovat z auta“, oproti „když budu vystupovat z auta, rozhodně pršet nebude“, „dala bych si větrník, ale to bych ztloustla“, „na kontrole mi určitě něco najdou“... A pak jsou daleko horší prohlášení, která jsou říkána jakoby mimochodem (bez uvědomění si obsahu): „Já se z toho zblázním“, „mě klepne pepka“, „já určitě umřu v padesáti jako táta“. To jsou naše „touhy a sny“?

Čarování se slovy a myšlenkami bychom měli učit děti od malička. 💗 Jednak se sami učit tvořit život, který chceme, jednak dát dětem příklad, jak se vyjadřovat, aby jim vše vycházelo podle jejich přání. 💗