FotoBlog - Dnes jsem se stala fotografkou

Fotografuji čtyřicet let s mnohaletými přestávky. 😄 Intenzivněji se fotografování věnuji od mého přihlášení na Facebook. Skutečně. Právě přátelé na FB mě přiměli, abych se zamýšlela nad fotografií jako obrazem, který umožňuje lidem, kteří “nevidí”, vidět mýma očima. Děkovali za zprostředkování detailů Přírody, za postřehy a zvětšené obrazy “obyčejných” věcí atd. Tím jsem se zase já věnovala fotografování více. A také mě začala zajímat jména kytiček, trav, ptáků, brouků, motýlů… Začala jsem se více seznamovat s tím, co mne v Orlických horách obklopuje. Stala jsem se součástí Přírody.

Přerodem jsem ale prošla, když jsem před pěti lety vstoupila do Klubu fotografů. Byla jsem zděšená z toho, co je v současnosti považováno za dobrou uměleckou fotografii a fotografy vysoce hodnoceno. Dokonce jsem chvilku zkoušela podobné fotografie “dělat”. Ale skutečně jenom velmi krátce. Pochopila jsem, že takové fotky nejsou ze mě, protože mám ráda barvy, pozitivní energii, radost… A u toho jsem zůstala. Je zajímavé, že tato moje práce fotografům není proti mysli. 

Ale teprve dnes v noci jsem prošla skutečnou proměnou muzikantky ve fotografku. Můj zlý sen vypadá takto: Stojím v županu na druhém balkónu a vidím dole na jevišti nastoupený můj sbor. Ohlašují moje jméno, a já nemohu najít šatnu, kde bych se převlékla do koncertních šatů. 🤦 Nebo: Přicházím do koncertního sálu na zkoušku významného orchestru jako dirigentka a náhle si uvědomím, že vůbec nevím, co se bude zkoušet. Nemám partituru a vůbec nejsem připravená. 🤦 A tak podobně. A DNES? Šla jsem známému ukázat výstavu svých fotografií před vernisáží, ale místo mých fotografií všude visely dětské kresby a staré obrazy. Fotografie jsem našla ve skladu rozházené po stole spolu s papíry, některé na zemi lícem dolů, některé ohnuté u zdi. Na dotaz u správce jsem se dozvěděla, že tak to rozhodl šéf. 😄