FotoBlog - Domácí houbaření

Jak řeknou v televizi, že jsou houbové žně 🤦, tak se pro mne stává houbařina velikou dřinou. Vzhledem k tomu, že se nechci potkávat s houbaři a chodit po lese, který zdevastovali, hledám na místech pro běžné houbaře nedostupných. Tedy v hustém mlází a ještě v prudkém kopci. Jenže potom ten “úlovek” musím vynést do kopce s převýšením až 100 m. Nevadí. Včera jsem cestou nahoru musela sundat i svetřík, protože jsem potkávala další krásné hřiby. Jindy bych je tam nechala, ale tentokrát jsem měla na houby odbyt. Očištěné houby rozpůlené nebo rozčtvrcené jsem ukládala do krabic a okrojky ovařila na dnešní oběd. Jenže manžel dnes ráno přišel s tím, že asi udělal chybu, protože všechny houby zmrazil. Že asi budu muset vyrazit dopoledne znovu… 

Vyrazila jsem hned jen tak bosa a v noční košili. Houby nám totiž hojně rostou i kolem chaloupky. O jednotlivých kusech vím a chodím se dívat, jak se zvětšují a přibývají nové. Za chvilku jsem přinesla tři čtvrti košíku. To jsou plody mého trpělivého odhazování okrojků hub kolem smrků, bříz a na louku. A smaženice bude ta nejlepší, protože bude mnoho druhová. Přinesla jsem hřiby smrkové, hřiby plstnaté a u rododendronů hřiby nachovýtrusé. Na louce ryzce pravé, lištičky pomerančové a pýchavky, pod břízami kozáky, muchomůrky růžovky, holubinky nazelenalé a jednu mandlovou a kousek dál na pastvině bedlu vysokou. Ale pro krásu tady roste také mnoho nejedlých hub. Muchomůrky červené a královské a další druhy. Dnes jsem např. objevila i květnatec archerův…