Nejsem cestovatelka. Nejezdím na dovolené do zahraničí, necestuji ani po té naší krásné zemi. Mám ráda jistotu místa, kde žiji. A tady je můj celý svět, kde každý den objevuji něco nového… Samozřejmě občas zatoužím po nové energii, např. energii moře, energii měst jako je Praha, Litomyšl, energii Itálie… Proto se občas vydávám na cestu.
V roce 2009 jsem se dostala do Arabských Emirátů. Tehdy byla celá oblast zasažena ekonomickou a bytovou krizí, a tak byli najati agenti, kteří po celém světě nabízeli byty v nové luxusní čtvrti v Dubaji. Z Čech letěla dvanáctičlenná skupina majetných lidí prohlédnout si byty na Marině, které byly na prodej. Manžel byl součástí skupiny, protože jako finanční poradce mohl na základě vlastní zkušenosti nabídnout koupi bytu klientům. Jeden z účastníků náhle onemocněl, a tak mi bylo nabídnuto, jestli se chci připojit. Takovou nabídku jsem neodmítla, protože Dubaj bylo místo, která nebyla běžně dosažitelná.
Byl to týden jako v nádherném snu. Energie místa byla naprosto čistá, nezatížená žádnými předchozími událostmi ani zlou historií, protože se stavělo na “zelené louce” (toto ustálené spojení se pro Dubaj, kde je poušť, skvěle hodí 😄). Zažívali jsme luxus se zlatými vodovodními kohoutky, plavbu po kanálu Dubai Creek, jízdu po písečných dunách, večer v oáze, návštěvu nejdražšího hotelu světa Burj Al Arab a také smlouvání na trhu se zlatem Gold Souk. (To je obzvlášť zábavná historka, protože já se do smlouvání nikdy nepouštím. Při koupi náušnic jsem cenu srazila ze 6 000 na 1500 proto, že se mi náušnice nevešly do uší. Odešla jsem bez nich 🤦 spíš z nějakého vzdoru, že mi je nevnutí 🤦, a nenapadlo mě, že zlatník může náušnice upravit. 🤦)
A o tom všem budu nad mými fotografiemi povídat v Knihovně v Bohuslavicích nad Metují 18. března v 18 hodin.