FotoBlog - Horské louky

Když žijete uprostřed horských luk v chráněné krajinné oblasti, je pravděpodobné, že patříte k těm šťastným, kteří v červu uvidí louku s více než devaterem kvítí. V jednom z těch lepších zákonů je uvedeno, že se tady louky nesmějí sekat až do 15. července, tedy do doby, když už se všechny trávy a květy vysemenily. Ale jak vypadá taková louka než dojde do té devaterokvětnatosti? 🌼

Hned po úvodní dubnové jasně (až jedovatě) zelené přichází na dlouho barva žlutá. 🌞 Nejprve louku pokryjí koberce petrklíčů, které vzápětí vystřídají pampelišky a hned pryskyřníky. Pokud žijete blízko lesa, pak se objeví bílé kruhy sasanek. Potom už dochází k mísení žluté se světle šedou, tedy barvou odkvétajících pampelišek. Zblízka je to smetanově bílá nebo i čistě bílá, ale když jimi prosvítají semínka a okolí, pak už to bílá není. Semínka pampelišek brzy odfoukne vítr a zůstává pryskyřníková žlutá, 🌞 která se vzápětí doplňuje sytou růžovofialovou barvou květů jetele a nahoru nade vše vystrkují prsty růžové kartáčky, tedy rdesna hadí kořen. Pryskyřníkovou žlutou (zblízka lesklou) nahradí “sluníčka” 🌞 kozích brad lučních. 

A nyní,  tedy na konci května, nastává zlom. Barvy se přestanou střídat a začnou se přidávat další a další. Najednou si všimnete, že už se hned nad zemí objevila ve velkém modrá barva “bouřek”, tedy rozrazilů. K růžové se jaksi rozverně a neučesaně přidávají kohoutky luční, modrou v prvním patře louky ozvláštňují zvonky a dokonce se přidává i zelená květina, velmi zvláštní zvonečník klasnatý (můj oblíbený). A samozřejmě kvetou trávy, nejvíce psárky, které používají na své okrášlení všechny barvy od bílé přes růžovou po sytě fialovou, rubínovou a hnědou.

Jak to bude dál? To ještě nevím, ale ráda si počkám… 🌼