FotoBlog - Jablíčka

Nastal čas, kdy rané odrůdy jabloní vydávají své plody. Před časem jsem koupila rané, tzv. skleněné, ale po první úrodě jsem zjistila, že se k jídlu moc nehodí, a tak jsem na něj naroubovala další dvě odrůdy.

Ta první provázela celé mé dětství, konkrétně mé prázdninové pobyty v Těchlovicích. Děda byl nesmírně zručný, vynalézavý a koumavý, a tak vyhověl našemu přání (tedy mému a dvou bratranců), aby nám zhotovil houpačku. Nebyla obyčejná, ale velice vysoká, z pohledu dítěte sahala až do oblak, ale střízlivým odhadem mohla mít tak 4 m. Byla upevněna k vysokánské štíhlé jabloni vzadu za stodolou. Její rozhoupání dalo zabrat, ale potom to byl zážitek. Dlouhé a vysoké houpání. Když tam kluci nebyli, trávívala jsem skoro všechen čas na houpačce. Zpívala jsem si písničky a vymýšlela nové, vymýšlela jsem příběhy a houpala se a houpala.... A ta jabloň dávala už v srpnu voňavá a chutná jablíčka. Byla tak vysoko, že jsme buď museli čekat, až spadnou, nebo tam házet klacky, abychom některé srazili.

Když jsem zjistila, že naše skleněné je nepříjemně kyselé, požádala jsem tátu, aby v zimě odebral rouby z jabloně, na které byla houpačka. Pro vzpomínku na prarodiče a pro radost. Nevím, jak se mu to podařilo, ale přivezl je, a tak jsem jednu větev odřízla a naroubovala tam “dědovo” jablíčko. S každým kousnutím se vracím na houpačku.