FotoBlog - Jak pejsek a kočička chodí na procházky

Na procházky chodíme většinou ve třech. Já, pejsek a kočička. Délka trasy je tři až pět kilometrů, podle našeho vůdce - Jasmíny.

Jasmína žila jako kočička asi sedm měsíců. Potom, jednou v únoru, se na stole veterináře znenadání stala kocourem. Ale jméno Jasmínka už mu zůstalo, protože na ně slyší. Tím se psaní o našich procházkách poněkud zkomplikovalo. Proč zkomplikovalo? Pejsek a kočička jsou vlastně pohlavím naopak. Pejsek je fenka a kočička je kocour. A ještě. Fenka (ž) Barry (m i ž) a kocourek (m) Jasmína (ž). Tedy, když jsme šli s pejskem a kočičkou ven, je gramaticky jasné. Když jsme šli se psem a kocourem, je ještě jasnější, ale když jsme šli/y s Jasmínou a Barry, je komplikovanější. Jméno Barry není jednoznačně jméno fenky, může je mít taky pes. A ještě hůř. Když jsme šli s Jasmínkou a Barrynkou, tak to už je pro nezasvěcené jasná hrubka, ale pro mne gramaticky správně... 😄

Tedy (chytře se tomu vyhnu), když chodíme s Barry a Jasmínou ven, sleduji chování obou šelem (mluvit o šelmách v případě postelového středního pudlíka a mazlivého kocourka mi připadá dost drsné. Ale oficiálně to tak je.) Ta psovitá šelma je na loukách na volno a běhá si, kde chce, na zavolání přiběhne, případně ji připnu na vodítko. Ta kočkovitá je ovšem složitá „osobnost“. Je plachá, velice ostražitá, tvrdohlavá a v podstatě nás řídí. Na procházky s námi chodí velmi ráda, ale pouze po pro ni bezpečných místech. Po krajích lesa, po mezích s porostem... ale pokud má vkročit na volnou louku, dlouho o tom přemýšlí, obhlíží terén a mňaučí, když se vzdálím víc, než si představovala. Přes louku mi jde u nohy, a když jsme za polovinou, rozběhne se do nejbližšího bezpečí. Do vzrostlé trávy nevstoupí. To s ní musíme celou louku obejít. Když se opozdí, tak silně mňouká, abych na ni počkala. Na zavolání „Jasmíno, pojď,“ zrychlí krok. Ale běda, když se v dálce objeví někdo cizí. To zůstane stát na kraji lesa a ani se nehne, dokud se dotyčný neztratí z dohledu. Běda ale, když vidí někoho se psem. To zajde hlouběji do lesa, na volání nereaguje, jen nehybně stojí a sleduje psa. I po tom, co pes zmizí, se nechce hnout z místa, a tak se pro ni musím vrátit, a prostor, kde se pohyboval pes, obejít velikým obloukem, někdy i dvoukilometrovým. 

S Barry jsou ovšem nejlepší kamarádky. Vlastně kamarádi. Nebo co zase. 😄