FotoBlog - Jak ty mně, tak já tobě.

Před instalací výstavy jsou nejnapínavější dva okamžiky.

• Když po dlouhých týdnech vytvořím finální komplet na výstavu (a pak ho ještě několikrát předělám), tak přistoupím k nahrávání na web tiskárny. (Vlastně ji mohu doporučit, protože jsem s jejich prací spokojena. Čtyři roky mi tisknou fotografie, dva roky kalendáře a knihu, a pouze dvě fotografie jsem hodila do koše a dvě byly barevně posunuté.) Tedy tiskárny 24PRINT.eu. Nahraji je, ještě jednou zkontroluji a nastává velmi napínavý okamžik, a to kliknout na “vložit do košíku”. 

Pak jsem samozřejmě mírně nervózní po celou dobu tisku do doby, když se objeví na emailu zpráva, že mi je kurýr veze. Včera mi volal řidič, že mi sice veze balíček, ale jestli by mi ho mohl dopravit o den později, že tady v horách nic jiného na doručení nemá atd. atd. Nevadilo mi to s podmínkou, že balíček doveze jistě dnes. Přislíbil. Dnes se opravdu ozval telefon, že je za pět minutek tady, a tak jsem mu nabídla, aby kvůli sněhu nejezdil až k nám, že mu přijdu naproti cca 350 m k silnici. Byl rád. Vyběhly jsme s Barry (bohužel bez telefonu). Čekáme pět, deset, dvacet minut, a pak se vracíme zpět pro telefon. A náhle vidím, jak k nám míří muž s balíkem pod paží. “Vy stojíte s autem nahoře?” “Ale ne. Já jsem nevyjel kopec od Dobrého, je to samý led, a tak jsem odstavil auto a nesu vám to. “Vždyť nemáte zimní boty." "Nevadí, vždyť je to jen voda, alespoň jsem se prošel." “Tak my vám ukážeme zkratku zpátky k autu.” Odvedly jsme ho asi kilometr a ukázali mu cestu… 

Teď tu sedím nad balíkem a přemýšlím o tom ani ne třicetiletém frajerovi, který mi slíbil, že mi doručí balík, a tak ho doručil. V polobotkách téměř čtyři kilometry v deseti cm. sněhu, v mikině v - 4 stupních… a u toho byl příjemný a usměvavý. A ještě poděkoval, že jsme mu pomohly. Úžasné!

• Takže zbývá pouze balík otevřít, což je ten druhý nejnapínavější okamžik.