FotoBlog - Kamínky

Možná odjakživa, ale určitě desítky let, mám zálibu v kamínkách. Tedy nemyslím topidla ale horninu. Sbírám především ty hladké pravidelné nejraději bílé, ale také zajímavé, barevné, s kresbou, mám ráda křemeny, žuly, pískovec, mramor, obsidián a samozřejmě drahokamy… Prostě v každé kapse mám kamínek a mimovolně si s ním pohrávám. (Teď mě napadlo, že drahokam nemám ani v jedné kapse. Divné.) Ale kamínky také přináším z procházek po okolí (vím o cestě, kde voda pravidelně vyplavuje oblé křemínky), vozím od moře (na Madeiře byly černé oblé nádherné), ze všech výletů… 

Nedávno při úklidu zapomenutých věcí mi manžel přinesl rozpadající se sáček asi es dvěma hrstmi kamínků. Hned jsem se k tomu “vrhla”, vysypala je na zelenou čtvrtku, kterou jsem měla po ruce, a pak se stalo něco zvláštního. Přestala jsem vidět kameny, ale tělo, sukni, vlasy, psa, hlavu, ruku…, a tak jsem začala skládat postavy z kamínků, které ležely na papíře. Škoda, že byl právě tak divoce zelený. 😄 Ale nešlo přestat, tedy nemohla jsem si ho vyměnit. 😄

Mám dvě dózy z vybranými úžasnými kamínky, a tak jsem si šla najít jednu kulatou dětskou hlavičku a taky široké sukně. Je zajímavé, že jsem tvořila ženy, děti, psa a ptáka. Prostě chlap nešel, chyběly mi kalhoty. 😄 Teprve druhý den jsem na to přišla. Takže dodatečně vznikl také běžící muž. 😄

P. S. Je dobré nosit v kapse kamínek vděčnosti a při každém doteku pomyslet na jednu věc, za kterou jsme vděčni. Brzy zjistíme, jak jsme bohatí! Vděčnost uzdravuje 💗.