FotoBlog - Křemenáče

Chodit na houby mě učili už od malička. Později jsem slyšela vypravovat historky, jak mě táta učil, že každou holubinku musím ochutnat (když mi byly sotva tři roky). Po létech jsem totéž učila (ve stejném věku) svého vnuka. Houby jsou moje vášeň. Skoro každým rokem rozšiřuji sortiment, který sbírám o jeden druh. Poslední byla loni holubinka černající.

Ale pro mne jsou králové lesa křemenáče. Nejkrásnější a nejvzácnější ozdoby lesa co se týče jedlých hub. Další historkou z mého útlého dětství bylo ve spojitosti s babičkou. Byla jsem s ní na poli, sotva jsem chodila, tedy mohly mi být tak dva roky. Došly jsme (no spíš mě nosila) až k lesu ke stříbrské střelnici. Chtěla si tam odskočit, a jak si sedla, viděla “les” křemenáčů. Dodnes si ten pohled pamatuji. Nízký lesík a všude křemenáče osikové, tedy s jasně červenou hlavou a bílou nohou. Větší, menší, dvojčata… (Babička říkávala: křemenáče jako panny.) Svlékla si blůzu, potom košilku a nasbírala je vrchovatě. Ale byla jsem tam ještě já a domů cesta asi 2 km. 😄  💗 😄

Letos rostou křemenáče po mnoha letech také tady. Tedy křemenáče smrkové. Jsem vždycky až dojatá, dívám se z dálky, prohlížím okolí a teprve po chvíli se pomalu přibližuji k nálezu. Pak se dívám, srdce se mi může rozskočit, pohladím ho, opatrně vyndám, něžně očistím a vezmu do košíku hlavičkou pěkně nahoru, aby zdobil i košík.