Myšlena nikoli pochutina ale přírodní nadělení, které na nás a na vše kolem nás padá z mraků.
Nemám v úmyslu hovořit o škodách, které nám v sobotu 25. způsobily, i když jich bylo dost, ale o samotných kroupách, tedy kouscích ledu. (Přece jen se neubráním poznámce o škodách, protože jsem se dívala ze zápraží na to, jak odletují kusy listů lilií a stromů a okvětních lístků rododendronů, jak kroupa zlomila jediný květ srdcovky, který nezmrzl… A u toho myslela na zemědělce, kteří pěstují zeleninu ve velkém nebo sadaře, kterým způsobují veliké škody na ovoci…) 🤦
Krupobití trvalo asi dvacet minut. Když vysvitlo sluníčko, kroupy ještě ležely v trávě a křupaly pod nohama, a tak jsem je mohla pozorovat. Zjistila jsem, že všechny kroupy nejsou kuličky, dokonce lze říci, že jen málo krup jsou kuličkami, podobě koule se většina hodně blíží. Ale najdete ty nejrůznější a nejzajímavější tvary podle toho, jak v mracích narůstaly. Některé mají uvnitř kuličku, ty jsou nejkrásnější, jiné tvoří ostré špičky a hrany, nebo se spojují do sněhuláků, jiné mají podobu drahokamu. Jedním slovem jsou nesmírně zajímavé a krásné. Ale musíte se odpoutat od toho, co všechno vám před chvilkou zničily.