FotoBlog - Léto

To už jsme se naučili dávno, že za teplých večerů sedáváme na zápraží. Téměř potichu a potmě posloucháme zpěv ptáků (mimochodem, teď zpívají ráno i večer, ale nebude to dlouho trvat) a popíjíme dobré víno do pozdních nočních hodin. S nocí ptáci utichnou, jen sem tam se ozve srnec (potvora jedna, letos na naší louce sežral tři chráněné vemeníky dvoulisté) a přeletí sova nebo netopýr. Většinou je to právě v době po Slunovratu. Také okolo svátku Jana čekáme na světlušky, tedy svatojánské mušky, kterých jsou tady desítky, ale k nám na zápraží jich přilétá tak asi pět až deset. (Vzpomínám si, jak jsem byla v dětství zklamaná, když se mi podařilo nějakou lapnout a přenesla jsem ji na světlo. Podle nádherných světelných projevů jsem čekala také nádhernou mušku. Ale tak to s krásou bývá.) Včera se objevila první.

Konec nočnímu tichu rázně udělá koncert cvrčků a koníků, když se začnou namlouvat. V minulosti, jistě před deseti lety, začínali jako na povel 1. srpna, ale už před dvěma roky to bylo v polovině července a letos? Letos jsem slyšela prvního “muzikanta” předevčírem! Šla jsem za zvukem, jestli jsem se nespletla, ale včera mi to potvrdil znovu a hlasitě. To tedy začínají brzy, vlastně začali už na jaře.

Včera jsme přivítali, vlastně to slovo není vhodné, protože zkracující se dny rozhodně nevítám, tedy včera jsme prožili Slunovrat jako naši pradávní předci, u ohně. (Přiznám se, že jsme začali nepatřičně. Opekli jsme si k večeři špekáčky.) A pak jsme seděli u ohně a dívali se do plamenů a popíjeli víno. Byla teplá velice světlá noc, i když bylo zataženo. A pak bylo najednou LÉTO.