Nedaleko je chráněná lokalita, kde se volně v přírodě vyskytuje lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum). Je silně ohroženým druhem, tedy každý nález rostliny je pro mne velkým svátkem. Je zářivě oranžová, a to se jí asi stalo osudným, protože ji vídám kvést u chalup. Poslední jsem viděla před dvěma lety asi dva metry od silnice. Svítila z daleka. Také jsem se pravidelně chodila dívat na místo, asi10 m čtverečních, s kamením a pár stromky, kde jich bylo nejméně patnáct, ale pomalu se vytrácely. Snad kvůli nedostatečné ochraně před kravami. Nevím. Dnes už tam není žádná.
Tak není divu, že jsem se radovala, když jsem na jaře našla vyrůstat asi 150 m od zmiňovaného místa čtyři kusy lilií. Chodila jsem tam přes den, sbírala chřestovníčky, abych rostlinky uchránila. Když povyrostly, zdálo se mi, že to lilie cibulkonosné nebudou. Měly jiný tvar listů a uspořádání květů. Hledala jsem odpovědi na webech a objevila druhou možnost volně se vyskytující lilie, a to lilii zlatohlavou (Lilium martagon). Hned jsem se sháněla po informacích. Paní sousedka mi říkala, že asi před 30 - 40 lety se tady volně vyskytovala, ale od té doby ji neviděla. A tak jsem se z nálezu radovala podruhé.
Poslední fotografii zlatohlávků jsem pořídila, když měly poupata, a pak tam nečekaně vpustili stádo krav! 🤦 Zkrátím to. Po pěti dnech je hnali jinam, a já jsem se běžela podívat, jak to dopadlo. No jistě, k pláči, ale jedna byla pouze zlomená. Tedy přinesla jsem ji do vázičky, dala jí dlahu ze špejle a doufala… A k mému údivu po několika dnech vykvetla. Rozhodla jsem se ji vykopat a přenést mimo pastvinu (a možná namnožit a do Přírody postupně vracet). Manžel musel pomocí majzlíku a kladiva rozbít kus skály, aby se k cibulkám dostal. Nakonec se to povedlo a přinesl tři nepoškozené cibule. Oh!
Včera jsem je zasadila. Snad se jim u nás bude líbit. 🌼