FotoBlog - Marné chytání krásy

Letos máme po letech skutečnou a krásnou zimu. Po celou dobu je sníh, přijatelný mráz do - 10, velmi často Slunce a také inverze. Samozřejmě i další projevy zimy jako mlha, která daruje nádhernou námrazu, vítr, který stvoří vlny na sněhu a návěje…, led, který vytváří nádherné tvary a obrazy nejen na kalužích a kolem potoků… Prostě (většinou) krása.

A tak není výjimka, že když do krajiny nazdobené námrazou má vyjít Slunce, odcházím před východem ověšená dvěma SONY, v kapse mobilní telefon s dobrým foťákem, abych tu krásu chytala a později v šedivých dnech z ní čerpala. Té krásy je tolik, že se tají dech, že jí jsem zcela pohlcena. Cítím nekonečnou Lásku a energii, z čehož čerpám do večera. Domů přicházím před polednem s několika stovkami záběrů a s nadějí, že jsem tu krásu zachytila. Ale NIKDY tomu tak není. NIKDY nemám na obrázcích to, co jsem vnímala při jejich pořizování. Těším se, až začnu fotografie prohlížet, a pak často prožívám zklamání, protože ta Láska, Energie a síla okamžiku tam prostě není v takové míře, jak bych si přála. Pokud se ale záběr povede, projde mým filtrem, a pak jsem přesvědčená a tom, že bude svou energií působit i na druhé, kteří jsou otevřeni přijímat. 

Stane se, že fotograf nechtěně energii obrazu potlačí nebo “zničí”. Začne záběr posuzovat technicky a podle zavedených pravidel, snaží se ho vylepšit (díky nejrůznějším inteligentním programům to lze udělat poměrně snadno), ořezat, změnit světlo, vytáhnout stíny, odstranit překážející objekt, dát kontrast, dobarvit… Pak je to na osobnosti a úrovni vědomí fotografa, jestli energie obrazu zůstane nebo ne. (Při hledání inspirace jsem se dostala na webové stránky krajináře - fotografa, který výslednou fotografii skládá až z 1500 snímků! Výsledek je technicky dokonalý, světlo vyvážené, barevnost úžasná…, ALE původní energie chybí. Vznikne taková fotografická Barbie.).

Ale jistě. Ořezávám, upravuji, vytahuji, potlačuji, odstraňuji, přenáším… a věřím, že energie zůstává!