FotoBlog - MDŽ

Vlastně jsem mívala to „socialistické“ MDŽ ráda.

(Nikdy jsem nebyla svědkem toho, že by to byl svátek pro muže, nebo dokonce, že by dopadli špatně.) Líbila se mi ta milá pozornost zaměstnavatele a kolegů. Každoročně se 8. března konala slavnost v jídelně školy, kde byly bílé ubrusy, na nich připravené občerstvení, tedy většinou chlebíčky a zákusky (co jiného taky). Ředitel měl k nám ženám proslov. Mluvil hezky, a já jsem si připadala důležitá a spokojená. Pak nám předal dárek. (Už dávno před oslavou přišla zástupkyně ředitele s návrhy dárků, a tak jsme si mohly vybrat. Např. jsme dostaly dva kávové hrnečky s pomněnkami. A mohly jsme si čtyři doplatit a mít jich tradičních šest. Dodnes je mám, a proto si je pamatuji.) Také nám předal jeden, dva, tři karafiáty (co jiného taky), a pak nám nalili kávu, později i víno. Někdy nám připravili kulturní (tehdy se říkalo) vložku. Studenti recitovali básně většinou o matce, ženě, případně zpívali tematické písně. Proč ne. Málokdy jsme to měli s hudbou a tancem, vlastně asi nikdy, protože většina spěchala domů.

Od manžela jsem také dostala kytku (i když poněkud později, protože se účastnil oslav MDŽ se svými kolegyněmi.) A od synů školou povinných nějaký vlastnoručně vyrobený dárek, protože paní učitelky na MDŽ vymyslely pro maminky nějaké překvapení a našly ve vyučování čas vše s dětmi připravit. 💗

Na ulicích chodily ženy s květinami většinou pěkně oblečené a často s úsměvem. 🌼

Ano, je lepší bla,bla,bla, když muži na ženy myslí celý rok bla, bla, bla, než jednou za rok na MDŽ bla, bla, bla. Ale některé ženy dostaly kytku alespoň jednou za rok.

Můj manžel mi nosí květiny bez ohledu na datum, tak to mohu říci. Na Mezinárodní den žen je to jakési jiné, snad slavnostnější. 🌼