FotoBlog - Miliony milionů nebo snad víc?

Včera jsem se probudila do nevšední krásy. (Ach ano. Stává se to několikrát za rok, ale to nemění nic na tom, že je pokaždé nevšední.) A tak jsem rovnou z postele vyběhla na louku s velkým SONY, s Barry a Jasmínou a nemohla se nabažit… A pak jsem si všimla, že ještě něco dodává travám, uschlým květům, větvím, listům, plodům… zvláštní krásu. Byly to námrazou nazdobené pavučinky. Ne kruhové stavby nebo spirály, které staví např. křižáci, ale tenoulinká vlákénka zviditelněná a zkrášlená námrazou. Potaženo, obaleno… bylo naprosto všechno. Někdy s velmi nápaditou pleteninou, někdy nedbalou ležérní elegancí jednotlivě propletených vlákének, něco bylo i nedbale upevněné, často visící a houpající se ve vánku. Kolik tkalců tu drobnou krásu stvořilo? Vůbec nevíme, s kým dalším tady žijeme. Vždyť námraza odhalila pouze pavoučí dílo.

Propadla jsem tomu kouzlu a fotografovala a fotografovala. Mlhu v údolích, prosvítající Slunce a především námrazu a pavučinky (a zvířátka samozřejmě). Najednou jsem se “probudila” zimou a zjistila, že ta moje ranní chvilka trvala dvě hodiny. Už jsem se těšila, jak si prohlédnu jednotlivé záběry, ale musela jsem si počkat, protože se stahovaly 15 minut. Udělala jsem totiž na 270 fotografií. 💗