V současnosti se něco zvláštního děje s vodou v krajině. Je dostatečně mokro, i když je velké sucho.
Už dlouho nepršelo. Při procházkách po lesích, kde znám každý pramínek a bažinu, zjišťuji, že mnoho menším potůčků zcela zmizelo a ty větší se změnily na malé, malinké... Nikde nejsou kaluže. Dokonce ani tam, kde bývají i v parném létě. Studánky jsou vyschlé nebo je tam pouze bahno na dně… A přece se všechno krásně roste, stromy se olistily, tráva roste zelená a hustá… Tedy v půdě je dostatek vláhy. Jak to? Když si kleknu, mám mokré koleno, když odvalím kámen, je pod ním mokro, když jsme kopali jámu pro stromek, zemina byla vlhká… Rosa téměř není, nízká oblačnost také ne, svítí Slunce, fouká vítr…
Ale v zahrádce je sucho tak, že se práší, když okopávám, sázím nebo pleji. Jahody musíme zalévat denně, ostatní přes den. Rododendronům žloutnou listy suchem, a tak jim nosím vodu z mytí, a na druhé straně jsem včera zjistila, že mi uhnily tři lilie v kruhu v trávníku (i když je nezalévám). Jak to?
Nejsem odborník přes vodu. Znám pouze vodu tvrdou a měkkou, teplou a studenou, živou a mrtvou, pramenitou a kohoutkovou, sladkou a slanou…, takže tento současný stav vody v naší krajině je pro mě záhadou.