FotoBlog - Můj život s pavouky

Arachnofobií netrpím. Pavouci mi nevadí. Vlastně jsem je více než polovinu svého života potkávala jen zřídka. Nikdy jsem je nestudovala, znám pouze ty nejznámější a nebojím se ani velkých jedinců, což mi usnadňuje život. Hodně je fotografuji, což doma u monitoru znamená zkoumám. Když jsem bydlela s rodiči, tak jsme pavouky nezabíjeli ale vynášeli, protože “pavouk přináší štěstí”. V době panelákové jsem se s nimi téměř nepotkávala, neboť pouze zdatní jedinci se obtěžovali až do čtvrtého patra, ale nyní jsem imrvére zamotaná do pavoučích vláken. Pavouků venku si příliš nevšímám, pokud nevytvoří nádherné “stavby” mezi trávami, duhové kruhy ve větvích nebo právě nevyvádějí mladé, pak opět běžím pro SONYho… Velice zajímavé je např. počínání pavouků na louce, kteří tam mají přes noc a po ránu pavučiny, ale dopoledne je “sbalí” a někam schovají… Co ovšem nesnáším? Lepkavá vlákna “podzimních” lesních pavouků, která se mi při hledání hub lepí na obličej mnohdy i s polapenými mouchami a majiteli. Oh! 🤦

Ale nyní jde o pavouky rodinné, domácí, naše nejbližší sousedy. Žijeme v roubené chaloupce, která skýtá pavoukům všeho druhu nepřeberné množství úkrytů. Na zápraží je to takové pavoučí sídliště (které je pouze v zimě opuštěné), okolo chaloupky spíš rodinné domy. Jsou jich tu desítky nebo víc. Malých, větších, největších a podle toho také vypadají pavučiny. Ty největší mají třicet cm. (Někdy jsem si vybrala pořádného křižáka a sledovala jeho počínání. Nejúžasnější byla jeho pracovitost v době padání semínek z bříz. Přes den mu do pavučiny napadala, a on jedno po druhém vynášel mimo pavučinu a házel dolů.) Pokaždé, když otevřu dveře ven, vidím tu šedivou záplavu a říkám si, že bych to měla uklidit. K tomu dochází, když má přijet vzácná návštěva. Ale vymést pavučiny není jen tak! Ke správnému postupu jsem došla dlouholetým zkoušením. Pavučiny nejdou obyčejně smést, protože se nalepí na dřevo a z něj to nejde odstranit. Tedy, vlákna košťátka namočíme do vody, oklepneme a pavučinu pomalu navineme z jedné strany na druhou, pak ji otřeme o trávu atd. atd. Práce otravná a náročná, protože do vyšších pater se ke každé pavučině musí vylézat na židli. Po půlhodině jsou trámy, rámy, dveře, okna… bez pavučin. Pak ještě obejít celou chaloupku a návštěva může přijet. Musí to ovšem být tentýž den, protože do rána je velká většina pavučin na svém místě.  🤦

💗 Ale toho štěstí! 💗