Když se blíží období kvetení třešní a slivoní, mám největší práci s prořezáním a tvarováním těchto stromků, protože jich máme nejvíce. Naučila jsem se a dodnes dodržuji, že jádroviny se řežou v zimě, když je nad nulou, a peckoviny v období rozkvétání. Prořez stromečků je práce zodpovědná, detektivní a krásná. Musím na to být plně soustředěná, nikdo a nic mě nesmí vyrušovat, abych strom zkrášlila. Vlastně jsem zastáncem ořezu podle tvarů plodů nebo listů tak, jak se děje v přírodě. Lípa má tvar srdce jako list, buk má rovněž tvar listu a ovocným stromům ponechávám tvar plodu.
Prořezávat stromy mě učil táta. Už jako dítě jsem stála u něho, když prořezával jabloně s komentářem pro mne. Pak si a také mně nakoupil mnoho knih o sadaření, podle kterých jsem se učila, jak to má správně vypadat (a občas do nich kouknu i dnes), ale když stojím u stromku a vybírám větev, která tam nepatří nebo držím v rukou větvičku a vybírám pupen, který směřuje z koruny ven, vzpomenu si na rady táty, ne na knihy. Potom od stromu odstupuji a dívám se na celkový “dojem” ze všech stran. Nikde nic nesmí “vyčuhovat”, koruna musí být podle mne kompaktní, ne zahuštěná a pravidelná. Strom musí být krásný (i kdyby třeba plodil méně). 💗
Fotografie lípy a uměleckého pohledu na stromy. 🌞