A pak že se nedá vrátit v čase. Ale ano. Já vím, že čas neexistuje, že vše probíhá současně… Jenže já jsem se v sobotu opravdu vrátila v čase. Konkrétně ve Smetanově domě v Litomyšli. Když jsem stála v Malém sále obklopena desítkami známých tváří, poslouchala hudbu, kterou mám ráda, v místě, kde jsem dirigovala desítky koncertů v docela nedávné historii, určitě bych byla schopna se ještě dnes postavit před sbor nebo orchestr a vrátit vše zpět. Znovu prožít Smetanu, Dvořáka, Beethovena, Mozarta… Ale jednak bych to nechtěla, jednak těm interpretům nějak plíživě přibyly ty čtyři desítky let…
A stála jsem tam už v jiné životní roli, ve svém druhém profesním životě, životě fotografky. Speciálně pro Litomyšl jsem udělala čtyři fotoobrazy: Vzývání Měsíce, Dirigent (což je motiv zábradlí ze Smetanova domu), Neznámá mlhovina (kterou jsem vyfotila přes okno Smetanova domu) a Umění Mistrů jako poctu všem muzikantům, se kterými jsem v Litomyšli pracovala, a také oslavu houslí, nástroje, na který jsem hrála. Svoji řeč jsem rozdělila na dvě části, protože jsem tu muziku prostě zmínit musela, a pak už jsem poodhalila moje četná tajemství fotografická. Uvědomila jsem si, jaké mám v životě štěstí. Vždy jsem dělala a dělám to, co miluji. Velmi ráda jsem učila, s velikou pokorou a láskou jsem dělala muziku a dnes s vášní a nadšením fotografuji. A to ticho mi přináší stejně silné emoce jako hudba. 💗
Výstava měla velmi kladné ohlasy (nakonec, měli jsme dobré občerstvení, pěkné víno, úžasné interprety… a komu se to nelíbilo, ten za mnou nešel 😄). Po skončení jsem ještě poseděla se studentkami… Prostě krásné odpoledne! A prý bych měla udělat komentovanou prohlídku. Tak uvidíme.