FotoBlog - Návštěva

Dnes na mě tíhou žulového kvádru dopadl fenomén NÁVŠTĚVA. To bude asi proto, že k nám je to daleko a téměř žádné návštěvy sem nedojdou a také netrefí. Tedy vstala jsem o půl osmé, překročila hračky, které tu ještě byly po návštěvě dětí, sebrala chuchvalec chlupů koček (zametu za chvilku), nalila si vodu a jen tak v noční košili šla obhlédnout lilie, zahrádku, skleník, jak to dělávám každý den. 

A pak v 8.32 zazvonil telefon. “To bude pošta”. Ale nebyla. Na displeji bylo jméno člověka, kterého k nám léta zvu na návštěvu s jasnou představou: vše uklizené, čisťounké jako klícka, voňavé a útulné, já v naškrobené zástěrce a s koláči na míse, manžel v obleku, kočky vyčesané, pejsek vykoupaný… Jenže dnes to u nás rozhodně tak nevypadalo. "Vítr mě zavál kousek od vás". “A stavíš se na kafe?” Divím se, co říkám, ale už je to venku. “To bych rád. Jak se k vám dostanu?" Nejraději bych ho poslala přes Hradec, abych se alespoň pár procenty přiblížila mému ideálu voňavého čistého hnízdečka, ale neudělala jsem to. Za 5 km do kopce, tedy autem za 10 minut, je tady. Co teď? Znáte to. Když máte přes víkend hosty, pečete, vaříte, uklízíte…, po víkendu nemáte nic v lednici ani ke kávě. Ne, to všechno nemohu stihnout. Zbýval čas na to, abych se ustrojila, učesala, zametla a šla mu naproti s Barrynkou a srdečným úsměvem. 🙂 

P. S. Dopadlo to dobře. Velkou práci za mne, jako vždy, obstaral genius loci. Jo a zmrzlinu, pohodu a kafe u nás najdete vždycky.