FotoBlog - Pampeliška, Taraxacum

Tady na horách máme plné louky pampelišek. Jsou nádherné, když jsou žluté ale také, když odkvétají. A pampelišek je tolik! Prostě v Přírodě se nejvíce vyskytuje to, co potřebujeme pro zdraví (kopřiva, pampeliška, černý bez, lípa...). Každoročně sbírám pampelišku na rosol, šťávu, někdy i na med, ale vím, že rostlina se v lidovém léčitelství využívá celá na očistu těla i Ducha. 💗 Patří k nejzázračnějším bylinám a ještě je chutná! Hned na jaře se konzumují malá poupata, která jsou u země v růžici rostliny. Mají sladkou chuť s mírnou hořkostí. Později mladé listy, u kterých převažuje hořkost, ale jsou i mírně sladké, a kořen má největší léčivou sílu (ten jsem ještě nezpracovávala). Ale nevěděla jsem, že existují stovky poddruhů pampelišek. Tady jsem objevila dva druhy s odlišnými listy. Nejznámější je Pampeliška lékařská (Teraxacum officinale), dále Pampeliška červenokořenná, Pampeliška alpská a Pampeliška planá. Jejich léčivé schopnosti jsou skoro nekonečné, ale hlavně se týkají problémů se žlučníkem, ledvinami, kůží, slouží proti bolesti a únavě a jsou prokazatelně účinné i proti rakovině (to se ví staletí). 

A především přinášejí radost dětem. 💗 Od květů mají žluté nosy a obarvená trička. Co věnečků jsme se napletly! A to nebylo jen tak, musely být pevně spojené, aby dobře držely na hlavě a nerozpadly se při tancování. Také jsme dělaly frkačky a trumpetky. Při frkání to bylo trochu hořké, ale za tu zábavu to stálo. Ty nejvyšší pampelišky jsme odtrhly až u země, opatrně je podélně rozdělily na co největší počet dílů, třeba na pět, květ položily na hladinu vody a části stonku nechaly stáčet do zajímavých spirálek… A v létě znovu zábava s “padáčky”. Rády jsou foukaly do semínek, aby odletěla co nejdál. Nebo jsme je někomu nečekaně foukly do obličeje, nebo jsme se s nimi roztočily nebo rozběhly tak rychle, že semínka odlétala. A kluci nám otírali celé semínkové “hlavičky” do vlasů. To bylo rozčesávání! 💗

Letos se ale stalo něco neobvyklého. Chtěla jsem udělat rosol (PAMJAM), ale než jsem si koupila potřebný pomeranč a citron, začalo pršet. To trvalo s přestávkami čtyři dny. A když nesvítí sluníčko, květy jsou zavřené, tedy nedají se sbírat. A za ty čtyři dny v průběhu dešťových srážek pampelišky odkvetly. Když opět vysvitlo sluníčko, louka už byla bílá. Pomeranč jsem snědla, citron vymačkala do čaje… Letos rosol nebude.