FotoBlog - Pět červených růží

Před včerejší vernisáží výstavy Krajinou ticha jsem pociťovala jistou nervozitu a současně vzrušení (jako před velkým koncertem). Tuto výstavu jsem velmi pečlivě až puntičkářsky připravovala a promýšlela. Vše jsem si ale zkomplikovala, protože několik fotografií, které jsem chtěla v Pardubicích vystavit, ještě v pátek 31. 10. visely v náchodské knihovně. Měla jsem tedy pouze sobotu a neděli, abych všech 25 fotografií stihla nalepit, opatřit názvy a texty a zarámovat. V průběhu víkendu jsem také sepisovala věci, které nesmíme zapomenout. Seznam měl asi třicet položek. 🤦

V noci jsem neklidně spala. Dvakrát jsem se vzbudila a po probuzení jsem si pamatovala předchozí sen. Jeden z nich vylíčím. (Já vím, že sny druhých nikdy nikoho nezajímaly, ale kvůli tomu, co následovalo, ho odvyprávět prostě musím.)

Stojím s velkou plochou krabicí velikosti větší než A3 ve světlé chodbě před zavřenými dveřmi, kde už začala vernisáž mé výstavy. Zezadu přicházejí moji rodiče v poměrně mladém věku kolem padesáti let a pokládají na krabici dvě velké vázané kytice. Jednu z drobných květů a druhou s pěti velkými tmavě červenými růžemi. Ptám se, pro koho ty růže jsou, a táta odpovídá, pro jednu paní. Já si ale moc přeji, abych ty růže dostala já a nějak vnitřně vím, že je dostanu. Pak jsem se probudila (bylo 3. 45). 🤦

Ráno jsme všechno naložili (pečlivě jsem odškrtávala položky) a v Pardubicích s úlevou zjistili, že nic nechybí. Výstavu jsem instalovala, přepočítala muzikantky a čekala řečníky, významné hosty (radního Romana Línka, Janu Neugebauerovou a Zuzanu Novákovou) a už začali přicházet návštěvníci. Jednou z prvních byla dáma, se kterou jsme se deset let neviděly. Darovala mi krásnou vázanou kytici, ve které byly dvě velké červené růže a pár maličkých béžových. Měla jsem radost, protože to není na vernisážích úplně běžné, aby mi lidé nosili květiny. Pak vše vypuklo a probíhalo, jak mělo… A potom se stalo něco nečekaného. Paní Romana Žaloudková (z Odboru životního prostředí Pardubického kraje), které vděčím za to, že se výstava uskutečnila a za mnohé další, mi podávala tři překrásné tmavě červené růže. A v tu chvíli jsem si vzpomněla na ten můj sen… 

Těch pět červených růží jsem opravdu dostala já. 💗💗💗