FotoBlog - Pod zimní les

Téměř každý den prší. To je dobré pro Přírodu, ale pro mě je to složitější. Do deště se mi nechce. Včera odpoledne kupodivu pršet přestalo, a tak jsem hned vzala SONYho, oblékla Barrynku proti blátu, a vypravily jsme se za bledulemi. 

Před lety jsem objevila poměrně špatně dostupné místo, kde rostlo na tisíce bledulí. Byla to podmáčená mýtina, na které pramení potůček. Potom tam vysázeli smrky, a jak rostou k nebi, berou vodu i světlo, a bledule se pomalu vytrácejí. Tedy přesouvají se podle potůčku dolů. Dnes je les vysoký asi 3 metry, bledule tam jsou, ale je jich opět méně. Šly jsme tedy podle potůčku a sledovaly množství bledulí. Tedy já jsem fotila bledule (a kde co) a Barry běhala celá šťastná po lese a vodou a blátem a bažinami… Bylo pod mrakem, a tak vznikaly fotografie s vysokým ISO, ale co naplat. (Led světlo jsem samozřejmě zapomněla doma.)

Pak jsme přišly do vysokého smrkového lesa k cestě, která tvoří přehradní hráz, a tak potůček vytváří lesní jezero, a dál po cestě a lesem… A tam se to stalo. Asi na deset minut vysvitlo 🌞 a vše ozářilo svými měkkými paprsky. V tu chvíli jsme se ocitly v poetickém pohádkovém lese se třpytícími se kapičkami na všech větvičkách a zářícím bukovým listím pod nohama. Když jsem se vzpamatovala, udělala jsem pár fotografií. Pravých kalendářových, ale rozhodně ne únorových. Budu je muset zařadit na říjen nebo listopad. 😄