Žijeme v místě, kde žili mí předkové. Dům postavila rodina mojí babičky Matyldy. Když si vzala za muže Františka Pilze, přistěhoval se sem. Předělal dům na zděný (velká část zdiva jsou tzv. vepřovice), u domu našel pramen a vykopal ve skále studnu, jako zdatný sadař zde zasadil stromy a zplodil dva syny. Požehnaný život. 💗
Dodnes je všechno tady. Dům, který byl ovšem někdy v 50. letech minulého století vyhnán mým strejdou Jirkou do patra a v budoucnu z něj možná bude krásná roubenka. Oh!
Studna s léčivou vodou, mírně zásaditou, která je hluboká něco přes devět metrů a u dna ve skále má kruhový půdorys s průměrem půldruhého metru. Takže, když máme ve studni čtyři metry vody, není to vůbec málo… Vodu ze studny vzdálené od chaloupky 80 metrů jsme si nejdříve nosili v nádobách. Není divu, že jsme s ní šetřili. Často jsem považovala za plýtvání napustit plný hrnec vody na vaření knedlíků… Také naši sousedé pro ni chodili s několika nádobami na kolečku, ale pak vážili kroků a nechali si vyvrtat studnu (hlubokou přes sto metrů, aby narazili na pramen). “Moji” tři muži vykopali jámu pro trubky hlubokou 80 cm, širokou na velkou lopatu a dlouhou 80 m, a tak máme v chaloupce vodu, což dodnes považuji za zázrak.
Také zde stále jsou stromy, které sázel děda. Jedna stářím shrbená a stále hojně plodící jabloň (jablíčka nejsou k přímé konzumaci, ani po odležení nejsou moc dobrá, ale do štrůdlu se hodí) a dvě torza už nežijících slivoní, která dnes slouží jako designové držáky prádelních šňůr. Aby na louce “nestrašila”, zasadila jsem k nim čemeřici, a ta je ovinula až ke zbytkům větví. Takže vlastně díky tomu stále žijí a kvetou.
Toto místo s úžasnou energií si nás přitáhlo. A jsme za to velmi vděční. 💗