FotoBlog - Procházka po lese

Vlastně jsem do lesa původně nechtěla jít, ale toulali jsme se po loukách a najednou se přede mnou otevřela cesta, která nás lákala, abychom šli dál. A tak jsme šli, což se později ukázalo jako špatný nápad. V lese to silně vonělo lesní půdou a mechem, a jak nás cesta vedla níž a níž do hlubokého údolí potoka, přibývalo kaluží a bláta na ní. Kocourek Jasmína se šikovně vyhýbal každému mokru, ale Barrynka běhala o 106 lesem, cestou, necestou, vodou, blátem, po stopách zvěře, za srnkou… Tedy z bílého pejska se postupně stával pejsek dvoubarevný. Dole černý a nahoře bílý. 

Když už jsme se dostali až dolů, chtěla jsem se potěšit mým oblíbeným místem u potoka, kam chodíme s dětmi stavět hráze. JENŽE z lesní cesty se stal tankodrom, naše místečko bylo rozježděno a pokryto četnými větvemi, kopec nad potokem byl holý. Smutný pohled. Nevypadalo to jako plánovaná těžba, ale jako drancování. (V současnosti se všechno schovává za kůrovec, ale zde nebyl ani jeden strom napaden.) Chvíli jsme se přes to snažili dostat, ale nakonec jsme to vzdali a šli domů.