FotoBlog - Rusalky

Před 25 lety jsem vzala naše kluky na operu Rusalka do Národního divadla. Ó, jak hořce jsem litovala. Moderní scéna, minimalistické kulisy, levná varianta, tedy minimální taneční obsazení… Jezero byla modrá látka s otvorem, kde stál vodník a hýbal látkou. Zámek byl pouze v obrysech na pozadí, plesová scéna se čtyřmi páry v jednoduchých šatech, árie po jedné sloce… Je zajímavé, že si nepamatuji sólisty. Kluci vše sledovali, a já plakala kvůli tomu všemu.

Letos jsem objevila Rusalku ve Státní opeře Praha v režii Zdeňka Trošky. Přečetla jsem recenze a zvažovala, zda na to mám kluky (ve stejném věku jako před lety) vzít. Vše bylo tak, jak má vypadat skutečná pohádková opera. Úžasná scéna s projekcí, nákladné kostýmy, vypracované kulisy i světelné efekty, jedenáct víl, mnoho tanečních párů, perfektní pěvecké ale taky herecké výkony… Prostě nádhera. Dokonce byly zařazeny všechny scény původní opery, takže s přestávkami trvala 3 hodiny 10 minut! Ovšem pro dnešní děti docela náročné. Jsou zvyklé na rychlé akce, zkratky, přehnané emoce i slovní projevy, střídání děje, úspornost… Opravdu se velice zrychlila doba. Ale vydrželi to. A já opět plakala, ale dojetím. Vlastně plakala jsem dvakrát. Podruhé, když vyprávěli celý děj do telefonu mamince. Pamatovali si árie a některé dokázali zpívat, znali texty…