FotoBlog - S průvodcem na cestách

Odjakživa jsme s rodiči jezdili třikrát za rok vlakem do Západočeského kraje. Vyjížděli jsme časně ráno a do Stříbra přijížděli za tmy (a často jsme podlení tři km museli šlapat pěšky). Není proto divu, že se rodiče snažili našetřit na auto. V roce 1968 přepočítali uspořené peníze a dopočítali se potřebných 35 tisíc na Trabanta. Tím se naše cesta stala kratší a pohodlnější. Pokud se dá hovořit o pohodlí v Trabantu, tak pohodlnější byla, ale kratší většinou nebyla. Táta se totiž jako průvodce perfekcionista snažil navštívit všechna místa dřív, než tam naplánoval trasu zájezdu. A tak jsme cestou do Těchlovic odbočovali navštěvovali různá místa, která stála podle táty za vidění. Vše měl zjištěné a načtené, ale chtěl si ověřit, zda pamětihodnosti, přírodní úkazy, kostely, muzea, hřbitovy, kopce… stojí tam, kde je psáno. 

Jednou před odjezdem na prázdniny prohlásil, že tentokrát navštívíme památný Oškobrh. (V odborné literatuře se dočetl asi toto: „Oškobrh je nízký rozložitý kulturně významný kopec v okrese Nymburk, ležící osm km východně od Poděbrad. Na jižním vrcholu se zachovaly nepatrné stopy prehistorického opevnění, na severním vrcholu byly odkryty základy středověkých kostelíků. Je to nejvyšší bod Nymburské kotliny. Větší část kopce je chráněna jako Přírodní památka Oškobrh. Z vrcholu je báječná vyhlídka po celém okolí.“) Mamka protestovala (jako vždy) marně. A tak jsme zastavili pod kopcem a šli. Cesta měla trvat dvacet minut, ale protože se postupně ztrácela v porostu, čas jsme přestali vnímat. Po půlhodině bylo jasné, že sem táta vést zájezd nemůže, ale tu vyhlídku chtěl vidět za každou cenu. Po necelé hodince jsme Oškobrh konečně zdolali. Ale místo rozhledu jsme se ocitli uprostřed náletového lesa podrápaní a my s mamkou nadmíru rozladěné. Táta byl ovšem spokojený, protože věděl, že o Oškobrhu bude lidem v autobuse pouze povídat, když pojedou kolem. 

Teď právě je to deset let, co odešel. Také svůj „zájezd na věčnost“ si pečlivě naplánoval. 22. 3. se se mnou rozloučil a přál si, aby za ním další den přijel můj manžel. Odešel v jeho přítomnosti a mojí mamky. Co o něm říci? Historik, talent na jazyky, mykolog, rusofil, polanofil, čtenář, chodec, milovník opery, pěstitel exotické zeleniny, sadař a především svědomitý učitel první třídy, který si po celý profesní život dělal dennodenně úhledným písmem přípravy na vyučování. To byl můj otec.

Zemřel „s trojkami“, ještě nevím, proč. 23. 3. za 3 minuty 3 (14. 57 hod.).