FotoBlog - Šeříkový čas

Čas šeříků mám od dětství spojený s osvobozením. Vybavuji si fotografie dívek s kyticemi šeříků, které podávají vojákům ve špinavých uniformách na tancích. Dívky jsou rozesmáté a vojáci se plaše usmívají přes závoj hrůzných prožitků po dlouhé náročné cestě, kterou museli projít až k nám do Čech, do Prahy… A tak pokud kvetou šeříky 9. května, pak jsem jaksi spokojená, protože bych mohla podat tu voňavou kytici našim osvoboditelům jako poděkování… 

Moji prarodiče i rodiče mi o svých prožitcích z války vyprávěli, a tak mám její obraz v sobě. Ale lidí, kteří pamatují válku rychle ubývá. Snad proto se objevují překroucené (třeba i záměrně) a chybně interpretované nejen dny osvobození.

Moji prarodiče prožili válku v Polsku jako Češi, kteří tam odešli v 17. století s Komenským od nás ze Severovýchodních Čech. V den, kdy Německo napadlo Polsko, se narodila mé babičce dcerka Alenka. Pár dní potom přišli fašisti i na jejich statek. Nejprve k nim vtrhli vojáci, pobrali vejce, chleba, vše co našli k jídlu, venku slepice a snažili se odvést koně, ale pak vešel do domu důstojník a našel v posteli mou babičku s miminkem a u postele dvě děti (šestiletou Růženku - moji mamku, a staršího Zdeňka). Velitel vyhnal vojáky ze statku a nařídil, aby vrátili vše, co ukradli. On sám se tam na pár dní ubytoval a po celou dobu přechodu německého vojska rodinu chránil před drancováním. 

Když Polsko osvobozovali Rusové, vše bylo dost podobné. U prarodičů pobrali pár slepic a snědli, na co přišli. Pak zavolali babičku, aby jim dala koně, jinak ji zastřelí. Kůň znamenal obživu, ale nedalo se nic dělat. Babička koně vyvedla ze stáje, polohlasem se rozloučila a řekla, aby šel. Voják ho vzal a vyvedl před vrata. Ale tam se kůň zastavil a nehnul se z místa. Voják se otočil na babičku a obvinil ji, že je čarodějnice a že koni řekla, aby s ním nešel. A znovu na ni mířil revolverem a hrozil zastřelením. Babička šla ke koni, pohladila ho a říkala, aby šel, ale kůň se nehnul z místa. Babička se snažila vojákovi vysvětlit, že kůň je velmi bojácný, že má takovou povahu, že stačí papír u cesty, a nepřejde kolem něj… Voják se ještě chvíli snažil, ale pak mávnul rukou a řekl, aby si ho nechala, že ho budou potřebovat.