FotoBlog - Setkání 💗

Otázky Duše a těla mě velmi zajímají. Když jsem pochopila (v pokročilé dospělosti) text Malého prince Antonie de Saint-Exupéryho, myslím především tu pasáž o návratu Malého prince na svůj asteroid B 612 pomocí hada, a slova o opuštěné skořápce, na které není nic smutného, začala jsem nahlížet na tělo jinak. To proto se uvnitř cítíme stále stejní, proto tam nestárneme, proto nás od určitého věku nemůžeme uvěřit pohledu do zrcadla… 

Od té doby, co pracujeme se svalovým testem, který se nedá obelhat, dozvídáme se z této oblasti mnoho zajímavého. Např. když nemůžeme pár nocí po sobě spát, zeptáme se a zjistíme, že tady s námi je duše, která vysává naši energii. Nebo naopak pociťujeme klid, lásku a vyrovnanost, a pak se dozvíme, že tu s námi jsou dvě mimozemské bytosti, které nám pomáhají vylaďovat náš prostor. Soužití s nimi bylo nádherné, ale asi po dvou týdnech odešly pomáhat někam jinam. V období, kdy jsem ztrácela sílu při opatrování nemocné maminky, ukázala jsem se sama sobě jako velké zářící světlo, což mi vrátilo energii…

Když mamka odešla, zkoušeli jsme, jestli je NAHOŘE nebo si už vybrala nějaké tělo s osudem, který by chtěla tady na Zemi prožít. (Moje představa je, že se Duše chce dostat zpět k těm, co měla ráda, tedy velmi často do rodiny. Nebo naopak tam, kde musí napravovat vztahy, což je nejčastěji také do rodiny.) Duše mamky velmi brzo vstoupila do těla holčičky, do těsné blízkosti své milované sestry. Pravděpodobně se spolu potkávaly, ale to nevím. 29. listopadu jsem se s ní měla potkat já, s mamkou... Na to setkání (ve vzdálenosti 300 km) jsem se těšila. Jak se ke mně bude chovat? Třeba k poznání našich Duší vůbec nedojde…

Holčička, dnes tříletá, si hrála s tlačítky vypnutého music-boxu. Přišla jsem k ní zezadu, sedla si do dřepu a oslovila ji: “No ty jsi ale veliká holčička.” Ona se otočila a beze slova mne obejmula. 💗 “My se ještě neznáme, tak jsem se přišla s tebou seznámit.” “Já tě ale znám!” 💗 A obejmula mne ještě jednou velmi pevně. 💗