FotoBlog - Setkávání

Jako bývala středoškolská profesorka jsem zvána na srazy “svých” tříd. Většinou jezdím, i když to mám do Litomyšle daleko. Proč? Protože ráda poslouchám, jak “holky” vyprávějí o svém životě. Jakou šly cestou od vyjukaných dívenek k sebevědomým ženám. Ty, které úspěšné a spokojené nejsou, obvykle na srazy nepřijíždějí. Proto se to dobře poslouchá, když 90% žen řekne, že jsou šťastné, že je práce baví, že mají pěkný vztah s dětmi, prožívají život v radosti… 

Ten poslední sraz probíhal jinak. Odehrával se, na rozdíl od ostatních, v otevřené veliké místnosti restaurace, kam později přišli i běžní hosté. Už zvenku bylo slyšet hlasitý hovor ve vysokých polohách, výbuchy smíchu, občas výkřik, všechny dívky mluvily přes sebe (do puštěné televize)… Byla jsem bouřlivě přivítána a posazena k osmi! mým bývalým kolegům (většinou bývám sama nebo jsme dvě). Mladých žen bylo asi dvacet, a tak jsem se začala těšit na jejich životní příběhy. I já jsem měla připravený ten svůj s vtipnými glosami a veselými historkami (i z natáčení 🙂)… Jenže nic se nekonalo. Ptala jsem se děvčat, ale ona říkala, že o sobě všechno vědí, že není třeba veřejně vystupovat, že by to ostatní nudilo. AHA. O TOM TO JE. Ostatní by to nudilo. 

Lidé se setkávají s ostatními, aby mluvili sami a hlavně o sobě. Nezajímá je to, co chce o sobě říci druhý. Často tomu druhému skočí do řeči a jsou nevrlí, když se dlouho nemohou dostat ke slovu. Když se zeptají, tak ze zdvořilosti, ale nechtějí slyšet odpověď. Někdy se dokonce bojí položit otázku, aby se druhý nerozhovořil. Chtějí, aby je někdo poslouchal, a pak mají dobrý pocit, jak si s tím druhým pěkně popovídali. Jste ti nejoblíbenější, když dokážete poslouchat (vědomě). 

Myslím, že VRBA (stovky, tisíce, desetitisíce, miliony vrb) by byla v dnešní době dobrým podnikatelským záměrem.