Se sírovcem žlutooranžovým (Laetiporus sulphureus) jsem se poprvé seznámila v příspěvku na FB, kde byl už v podobě řízků. To bylo překvapení! Houbařím od dětství, ale o téhle houbě jsem nikdy neslyšela. Snažila jsem se o něm dozvědět víc a zadala jsem sýrovec, protože jsem si myslela, že se jmenuje po sýru. 😄 Jenže, když jsem ho poprvé viděla v přírodě, nebylo o názvu sírovec vůbec pochyb. Je totiž celý nádherně sytě žlutý a odspodu světle sírový. Měla jsem velkou touhu ho najít. A pak tam byl! Bohužel u silnice a v blízkosti dvou domů. Sledovala jsem ho od malého hrbolku až po velkou houbu. Ale když jsem si vzala košík a nůž, že ho odříznu, už tam nebyl. 🤦 To bylo asi před čtyřmi roky.
Předloni jsem ho uviděla na třešni u místní silničky v blízkosti rekreační chalupy. Byl vidět z dálky, a tak jsem ani nepočítala s tím, že doroste pro mne. Když už byl ke sklizni, šla jsem pro něj před pátečním příjezdem “frcanů” (jak se zde říká chalupářům). K mé velké radosti tam byl! Jenže s kuchyňskou úpravou jsem neměla žádnou zkušenost, a tak jsem udělala řízky z celé plodnice, jenže velká část se nedala jíst pro svoji tvrdost. 😄
A včera jsem ho k mému úžasu našla asi 150 m od chaloupky na chátrající jívě. Zářil do dálky. Dnes ráno jsem ho šla slavnostně sklidit, abych z něho k obědu udělala řízky. To byla dobrota. Už jsem věděla, že musím obalit pouze ty části, kterými snadno projede nůž. A ještě zbylo na sírovec na kari se smetanou. JOJ!