Já vím bledulkový příspěvek jsem už sepsala. Ale ono se to putování za bledulemi neomrzí. Letos poprvé jsme se s Barrynkou vypravily na rozlehlé bleduloviště k Vošenici (Tedy k Osečnici, ale místní jinak neřeknou než Vošenice. Nechápala jsem, proč, ale má to logický důvod. V dobách minulých, ještě na začátku minulého století, to byla Vošetnice.) Tedy nechaly jsme se zavézt k Vošenici, sešly jsme ze silnice do husté bučiny, kde teče potůček lemovaný velkými plochami s bledulemi (s Barry na vodítku to byl velmi těžký úkol, protože nikdy nevolila tentýž průchod mezi boučky, a tak se stále zamotávala…). To byla krása! 🌼 Snažila jsem se pořídit fotografie, kde by nebyly četné větve a zbytky suchých vysokých trav, patrně kopřiv, ale příliš se to nedařilo. To mě neodradilo, protože už vím, jak se s nimi vypořádat v počítači.
Druhý den jsme se vypravily na další rozsáhlé “naleziště” u Zaječího mlýna. Tam jsme také prožily dobrodružství. Všechna místa s bledulemi jsou podmáčená, mnohde stojí nebo teče voda a hlavně je tam hoooodně bahna. Barry se během několika minut proměnila v černobílého psa a já jsem sotva měla sílu vytahovat holínky. Bořily jsme se totiž po kotníky. Ale ta krása! 🌼 Nevídaná.