V letních teplých večerech sedáváme na zápraží s pohledem upřeným na nebe nad lesem jihozápadním směrem. Popíjíme víno, sledujeme pohyb hvězdné oblohy, světýlka družic a letadel a posloucháme ticho. Málokdy chodíme spát před půlnocí, protože se nám nechce narušit tu atmosféru…
Asi před patnácti lety jsem těsně nad lesem viděla tři světla uspořádaná do stejnostranného trojúhelníku. “Stála” pár vteřin na jednom místě, pak rychle změnila polohu a po chviličce zmizela. V duchu jsem vykřikla “mimozemšťani”, ale nahlas jsem neřekla nic, protože jsem si nebyla jistá, jestli to nebylo způsobeno kombinací letního večera a tramínu. Teprve po letech, když už vím, že i my jsme částečně mimozemského původu, že tu jsou s námi mimozemské Duše, že dokonce potkáváme i ty černé, které se živí naší energií, tak jsem se k tomu obrazu opět vrátila. Ano, byli to ONI, no a co? (V dnešní době, kdy jsou mimozemšťané jedno z hlavních témat, kdy už není čím strašit lidi, a tak by se mohli použít, to už nevypadá tak pozoruhodně.)
A nyní se stalo něco zcela neuvěřitelného! 13. ledna 2025 v 16 hodin 28 minut a 25 vteřin jsem fotografovala dvě letadla nad naší stodolou. Zaujala mne svými barevnými “chvosty” i tím, že letěla rovnoběžně. Když jsem se dívala hledáčkem, blesklo mi do oka bílé malé světlo, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Teprve doma u PC jsem na fotografii objevila pod letadly skupinu mimozemských lodí. Tři ve formaci a jednu zvlášť. Na dalším snímku, o 17 vteřin později, už tam nebyla. Tentokrát mám důkaz, tedy mohu to říci nahlas.