Moje vášeň k fotografování trvá už pět let. Tedy těch posledních pět let se na to dívám tak nějak fotograficko odborněji. Viděla jsem stovky fotografií, které jsem měla posoudit a zhodnotit. Zkoumám, proč na mě některé působí víc a čím na mě působí, proč mě některý snímek přímo fascinuje… Tím jsem se dostala do mašinérie fotografických výstav, soutěží a katalogů. Rychle jsem přišla na to, že oblast profesionální fotografie je na stejném dně jako ostatní oblasti kultury, což dokazují vítězné fotografie z prestižních soutěží, výtvory sochařů, módních návrhářů, “hudebních skladatelů”… Nutno dodat “většiny”, najdou se výjimky, abych byla spravedlivá. A tak jsem si hned ujasnila, co dělat nechci a začala hledat svoji cestu bez ohledu na to, co se “nosí”.
Po letech zpracovávání fotografií a sledování instruktivních videí musím s jistým sebevědomím říci, že se velice zlepšuji v následných úpravách fotografie v počítači. Vidím, jak fotografii oříznout, jak pomocí umístění objektu pozorovatele provokovat, hraji si s technikami úprav a barevností a všechno mi jde rychleji. Rovněž při fotografování už vidím pozadí, které by mohlo objekt fotografování ovlivnit, překážející věci, barevnost, umístění… A samozřejmě si dávám těžší a těžší úkoly. Nyní mám období fotografování hmyzu v letu. (Dělám si to obtížnější, protože nefotografuji sekvencemi 😄. Snažím se být pohotová a předvídat chování hmyzu. 😄) V posledních dvou týdnech se mi podařilo několik zdařilých záběrů, ze kterých mám radost. Tedy jsem na dobré cestě úkol splnit. 😄