Pokud je několik dní mlhavo, šedo, černobílo, vnímám to jako život pod pokličkou. Moje nálada je naprosto stejná. Mlhavá, šedá, černobílá… Zapaluji svíčku - živé světýlko, a čekám na to největší. Ten den vždy přijde. Ráno je čisté nebe a vychází 🌞. Pokaždé vybíhám čerpat energii a fotografovat cokoli. A pokud je to okrášleno námrazou, růžovým východem nebo beránky, pak přináším domů na 350 záběrů (jako včera).
V protisvětle vycházejícího 🌞 fotografuji ráda a často. Světlo je přívětivé, měkké a zlatavé. Líbí se mi zobrazování světlých okrajů objektu a především rozostřené kapičky za objektem na louce, v lese nebo na sněhu, které jsou na fotografii jako soustředné kruhy nebo buňky… A nyní jsme u toho. Většinou jsou bílé, béžové, prostě světlé barvy. Občas se objeví jeden barevný, často modrý, kruh. Případně i dva nebo tři, ale včera jich byly na sněhu miliony! Trvalo to pár minut. Samozřejmě se muselo sejít mnoho věcí, aby se to stalo:
🌞 bylo nízko ( 40 minut po východu), sníh byl pokryt jemnou krustou, když do něj nedávno jemně napršelo, povrch tedy nepokryla námraza (na rozdíl od všeho, co koukalo nad něj). Povrch nebyl hladký ale hrbolatý s krystaly. Lomem světla na těchto krystalech, se na sněhu objevila “světýlka” všech barev. Když jsem se postavila čelem ke 🌞, na obě strany ode mne vedly loukou barevné světelné pruhy ve tvaru širokého “V”. Nikdy v životě jsem to neviděla. Dnes jsem se šla podívat, ale opět převládla bílá a světle béžová. Pravděpodobně jsem byla svědkem výjimečného jevu. Díky za to! 💗 (Ale budu to ověřovat.)
Dodatečně přidávám info z ověřování. Přišla jsem na to, že pokud je čisté nebe, tak asi hodinu pod východu Slunce, když jsou ty správné krystaly na sněhu, tento jev se objeví.