FotoBlog - Vzpomínka mého otce na konec války 1945

Byl květen 1945 a blížil se konec války. Dne 5. května mě maminka poslala domů, abych připravil na bramborovou kaši. Při loupání brambor jsem si nasadil sluchátka od krystalky, abych si poslechl nejnovější zprávy o půl jedné. V tu dobu se opakovaně ozývala znělka pražského rozhlasu, což bylo neobvyklé. V 12,33 najednou místo zpráv oznámili, že v Praze vypuklo povstání proti německé okupaci. Pak už jsme se od přijímače nehnuli. Byly to dramatické dny. Máti na výzvu pražského rozhlasu barikádníkům poslala nějaké jídlo (chleba, máslo, tvaroh), vezl jsem to na kole do Dobrého. Po všechny dny bylo ošklivé počasí. Zprávy z Prahy byly stále zoufalejší a beznadějnější. Proti povstalcům německé velení nasadilo těžké zbraně: děla, tanky, letadla.

A najednou ráno ve středu dne  9. května bylo od rána bez mráčku, svítilo jarní slunce, z rozhlasu se ozvala zpráva, že Praha je osvobozena Rudou armádou a že je konec války.

Na Boží tělo dne 10. května jsem šel do Dobrého do kostela. Pak jsem po obědě s kamarády vyrazil na zříceninu hradu Klečkov. Dole v údolí jsme viděli oddíly Rudé armády, která pochodovala od Deštného směrem na Rychnov nad Kněžnou. Vřele jsme je vítali a doprovodili jsme je až do Skuhrova. Pozdě večer jsme se vrátili domů (8 km).